Životopis služebnice Boží, Františky Lechnerové,

zakladatelky Kongregace Dcer Božské Lásky

Rodné místo Františky Lechnerové leží v Bavorsku, vesnici Edling. Její rodiče vlastnili a obhospodařovali statek. Otec František byl potravinářským obchodníkem, matka Marie v domácnosti. Františka vyrůstala mezi svými sourozenci jako čtvrtá dcera ze sedmi dětí.

Malá Františka byla velice oblíbena mezi svými vrstevníky. Již jako dítě jevila apoštolské sklony. Od útlého věku projevovala příkladnou zbožnost. Ve škole vynikala mezi spolužáky. Otec nejen obhospodařoval statek a polnosti, ale kupoval a prodával různé výrobky. V dceři Františce viděl svou budoucí nástupkyni. Po ukončení vesnické školy ji bral často s sebou při rozvážce zboží do města Wasserburg. Zde měly svůj ústav Anglické panny. Františčino srdce se klonilo k zcela jiným představám o své budoucnosti, než jak ji viděl její otec. Ve dvanácti letech napsala tajně těmto sestrám a žádala o přijetí. Otec však dopis zadržel. Pro vytrvalé naléhání své dcery, daly ji rodiče o rok později do školy a na výchovu k Chudým školským sestrám de Notre Dame v Mnichově. Zde vystudovala a stala se učitelkou ručních prací.

Do této řeholní rodiny vstoupila roku 1849 a byla členkou řádu do roku 1861, kdy od sester odešla, aby dále hledala své vlastní povolání. Ještě než našla své pravé místo působila jako učitelka ve vzdělávacích ústavech ve Švýcarsku a Rakousku.

V čase průmyslové revoluce roku 1868 se setkávala Františka Lechnerová s novými otázkami té doby, pozorovala život velkoměst. Zblízka prožívala bídu lidí, chudobu žen a dívek, které odcházely z venkova do města, aby tu hledaly práci. Mnohdy však naprosto nezkušené padaly za oběť lichotníkům a vyděračům různého druhu. Duševní ochuzení a osamělost mnohých lidí dojímaly její srdce. Byla přesvědčena, že záchrannou kotvou je velká láska ke Kristu. K němu je třeba přivést duchovně chudé, kteří z nedostatku peněz upadli do této bídy. Františka si byla vědoma, že právě tito potřebují její pomoc. V tom poznala Boží vůli, poskytnout především nezkušeným „vandrovním“ dívkám zaopatření a vyučování. Byly to mladé ženy bez ochrany, vydané nebezpečím velkoměst. Nikdo se nestaral o jejich vyšší vzdělání, šlo o zapomenutou chudinu. Tak vznikla Kongregace Dcer Božské Lásky, za jejíž založení je pokládáno datum 21.11.1868.

Své působení započala Františka Lechnerová nejdříve ve Vídni – v sídelním městě tehdejšího Rakousko-Uherska. Postupně se k ní přidávaly nové sestry a začaly se starat o tyto mladé ženy přicházející do města za prací. Poskytovaly jim ubytování a vzdělání. Dále se věnovaly také sirotkům, zakládaly školy a penzionáty.

Z Vídně se Dcery Božské Lásky rozšířily po celé tehdejší monarchii – Budapešť, Krakov, Sarajevo. Během několika let se kongregace dále rozšířila do Anglie, USA a Brazílie. Nové kongregaci se papežského uznání dostalo 26.7. 1884. Další domy jsou nyní také v Bolívii a Albánii. V roce 1995 vznikla misie v Africe, nejnověji na Ukrajině. Česká provincie má řeholní domy v Opavě, Praze, Brně, Ostravě a v Jiřetíně pod Jedlovou v Severních Čechách.

Sestry se věnují zvláště výchově dívčí mládeže, dále sociálnímu a pastoračnímu apoštolátu. Charizma této řeholní rodiny stojí na společenství v lásce Trojjediného Boha. Spiritualita je zaměřena na Nejsvětější Trojici, úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a ukřižovanému Pánu. Panna Maria je ctěna pod názvem „Matka třikrátobdivuhodná“.

Beatifikační proces Františky Lechnerové byl zahájen 20.11.2005 v mateřském domě kongregace Dcer Božské Lásky ve Vídni.