Založení penzionátu "Sancta Maria" ve Veltrusích

Dům ve Veltrusích získala Kongrece Dcer Božské Lásky od kongregace sester křesťanské lásky, kdy se sestry této kongregace po I. světové válce přestěhovaly do Německa a nabídly tento klášter naší Kongregaci. Sestry dům koupily roku 1921 a široká činnost započala v září 1921. Do Veltrus přišlo 15 sester, většinou učitelek, aby se zřídil penzionát. Chovanky sem byly přemístěny z Mariánského ústavu v Praze. Již první školní rok začal s 56 chovankami. Školou povinné chovanky navštěvovaly veřejnou školu ve městě a starší chovanky studovaly řeči a hudbu doma (v klášteře Sancta Maria) nebo navštěvovaly školu ručních prací rovněž doma. Školu ručních prací, která byla ve veltruském domě otevřena 1. 10. 1921, navštěvovalo hned v prvním školním roce 1921/1922 také 40 externích žákyň.

Poněvadž tento klášter byl velký, byl sem přemístěn také noviciát z Mariánského ústavu v Praze. Když potom sestry dům ve Veltrusích už tak daleko upravily a zařídily, zřídily v domě také mateřskou školku, která byla už v roce 1922 každý den plně obsazena 50 dětmi. Tak se mohl tento dům hned od prvních počátků vykázat velmi dobrými výsledky činnosti. A tak tomu bylo i v letech následujících.

5. 11.1924 byla tomuto domu povolena samostatná „Filiálka ústavu pro moderní řeči v Praze“ s právem veřejnosti. Studentky (chovanky) se zde připravovaly na univerzitní zkoušky. Také mateřská škola obdržela v tomto roce 1924 právo veřejnosti. Nedělní škola, kterou sestry zřídily také hned po svém příchodu do Veltrus, byla dobře vedena a získávala stále větší oblibu i u dívek z okolí.

Sestry měly velké úspěchy ve výchově i ve vyučování chovanek. Pořádaly pro ně různé přednášky, promítaly světelné obrazy, cvičily s nimi divadelní hry a zábavná vystoupení, konaly s nimi výlety a také pravidelné pobožnosti. Sestry se opravdu velmi horlivě snažily, aby z těch svěřených dětí, které k nim do kláštera přicházely, vychovaly opravdové a vzorné křesťany.

Další činností sester bylo pořádání duchovních obnov a cvičení - dům byl střediskem exercicií nejen pro sestry jiných domů provincie Kongregace Dcer Božské Lásky, ale byly zde dávány exercicie pro různá povolání a stavy. Pro chovanky, pro dívky, pro ženy, pro vysokoškoláky, pro učitele apod. Konaly se po celý rok, ale zvláště o prázdninách. Mimo pořádání exercicií pro různá povolání a stavy, braly sestry od roku 1935 každého roku do Veltrus na prázdniny přes 60 dětí, ubytovávaly je v domě a staraly se o ně. V této horlivé a bohulibé činnosti pokračovaly sestry bez jakýchkoli rušivých vlivů a v pokoji až do roku 1938, kdy se svět dal do pohybu. Na počátku září 1938, sotva chovanky začaly nový školní rok, musely jet zase domů, poněvadž v Československu byla provedena mobilizace a v domě ve Veltrusích bylo umístěno vojsko. Uprostřed října byl dům zase uvolněn a chovanky se mohly vrátit. Nastaly však neklidné časy a počet chovanek již nebyl tak velký jako dříve. Jinak vykonávaly sestry svou činnost jako v letech předcházejících. Ve škole ručních prací, v mateřské škole, v institutu řečí, v nedělní škole, v exerciční činnosti, v pořádání kulturních pořadů v domě a v první řadě v náboženské výchově. Také děti přicházely každého roku na prázdniny.

Přišel rok 1943. Poněvadž do domu přicházely stále nové komise s úmysly zabrat tento dům pro své potřeby, bylo dojednáno s ústředím Charity v Praze, aby tento dům byl po dobu války úředně přeměněn na starobinec.  V září na počátku školního roku 1943, ačkoli se hlásilo hodně chovanek, nemohly být všechny přijaty, poněvadž penzionátní oddělení bylo určeno a rezervováno pro staré ženy - těch přišlo koncem září 70 a byly umístěny v budově penzionátu.

Mohlo být přijato jen několik chovanek a ty bydlely ve vile přes ulici. Několik jich také bydlelo privátně ve Veltrusích a na vyučování přicházely do kláštera. Od 1. ledna 1944 už se nesměla otevřít mateřská škola. Škola ručních prací byla navštěvována jen několika externími žákyněmi.

V srpnu 1944 přišlo nařízení, že ze starších, školou už nepovinných dívek, mohou být jako chovanky přijaty jen ty, které na základě lékařského vysvědčení nepřicházejí v úvahu pro pracovní nasazení a obdrží od pracovního úřadu potřebné povolení. Tak musely být školou nepovinné chovanky až na pár děvčat propuštěny.

V září 1944 se na počátku školního roku přihlásilo 6 dívek a byly přijaty jako chovanky, ale školu navštěvovaly ve městě. Ze starších, školou nepovinných děvčat, mohly být přijaty 4, poněvadž k tomu dostaly povolení od pracovního úřadu. Mnoha externím žákyním dávaly sestry soukromé hodiny.

Zároveň s nařízením o totálním nasazení ze srpna 1944 přišla do Veltrus také zpráva, že všechny školy odborné i školy řečí musí být uzavřeny. To se týkalo také institutu řečí v domě ve Veltrusích.

Na konci války na jaře 1945 bylo sice nedaleké letiště bombardováno a také dům byl z letadel ostřelován, ale nikomu se nic nestalo. O Veltrusy samotné nebylo bojováno, jen velké oddíly německého a potom ruského vojska táhly okolo. Nějakou dobu v květnu byli v domě a v klášterním parku umístěni ruští vojáci. Během této doby bylo v domě také mnoho uprchlíků před frontou, zvláště z Opavy.V červnu mohly konečně sestry začít s úklidem v domě. Uprchlíci, vojáci i část starých žen opustili dům. Tak mohly sestry v září na počátku školního roku příjmout zase 40 chovanek. Více jich vzít nemohly, poněvadž část starých žen ještě nebyla přestěhována.

Roku 1946 zůstalo v domě již jen několik starých žen a tak mohl být noviciát, který za války byl přeložen do Mariánského ústavu v Praze, znovu umístěn ve Veltrusích.

„S radostnou myslí začínáme nový rok 1947“ zapisuje kronikářka do kroniky na počátku roku. A všechno napovídalo tomu, že dřívější činnost bude obnovena v celém svém rozsahu jako před válkou. Vždyť v ústavě již bylo v tomto školním roce 60 chovanek, několik dnů před tím byla 2. 12. znovu otevřena mateřská škola, škola ručních prací byla hodně navštěvována. V činnosti byla i filiálka ústavu pro moderní řeči s právem veřejnosti, jejíž povolení přišlo již 7.10. 1946. Byly znovu pořádány exercicie a život v domě dostával zase svůj bývalý dobrý rytmus a řád. Tak tomu bylo i v následujících dvou letech. Mezitím, aniž to sestry tušily, se začínaly pomalu nad klášterem ve Veltrusích sbírat nové, velmi těžké mraky. Dne 8. 3. 1950 byl komisí Charity ústav rozpuštěn a budova penzionátu pronajata státním církevním úřadům pro školní účely. Během 2 dnů měla být budova vyklizena. Všechny chovanky musely odjet domů. Sestry se přestěhovaly do budovy noviciátu a novicky přišly do Prahy. Také těch několik starých žen bylo přemístěno do Prahy. Aby sestry, které zůstaly ve Veltrusích, měly nějakou činnost, pořádaly kurzy vaření, které byly velmi četně navštěvovány.

Dne 17. 10. 1950 musely sestry Veltrusy s konečnou platností opustit - byly přemístěny do Jiřetína pod Jedlovou. Tam musely nějakou dobu pracovat na poli a pak byly přesídleny do Varnsdorfu a ty, které byly mladší nasazeny do práce v textilní továrně.

Klášter byl zrušen. Sestrám byl vrácen po pádu komunistického režimu v roce 1989. Zpět jsme jej dostaly prakticky až v roce 2014. Budoucnost objektu je v řešení.